Historie sálu

Jednoduchý barokní sál byl vystavěn v roce 1753 Milosrdnými bratry podle plánů významného brněnského stavitele Františka Antonína Grimma. Nachází se v Konventu Milosrdných bratří, který nechal vybudovat Leopold hrabě z Dietrichsteina. Sál nahradil provizorní nemocnici, kterou Milosrdní bratři na tomto místě provozovali od roku 1747. Tato nemocnice vznikla jako první nemocnice na Moravě a po nemocnici Milosrdných bratří Na Františku v Praze druhá v naší zemi.

„Vchod do ní s ozdobným portálem (jaký se nyní spatřuje při vchodu do konventu), vedl z ulice. Po levé straně krátké chodby byla vrátnice (nynější světnice vlevo od oltáře), načež se vcházelo do vysoké, široké a dlouhé místnosti pro nemocné, jež mohla pojmouti 70 lůžek. Vpředu směrem k ulici, postaven v ní oltář a vpravo menší světnička pro druhou třídu.* Lze se domnívati, že pražská nemocnice byla brněnské vzorem, ale tato překonala onu rozsáhlostí prostor a úpravou. Tehdejší doba skýtala stěží co lepšího. V té době Brno stále drželo s Prahou stejný krok. Výstavbu umožnila šlechta a zámožní měšťané, kteří jednak zakládali nadace na lůžka, jednak přispívali dary.

* V této světnici zemřel r. 1829 učený slavista a buditel českého národa Josef Dobrovský.“

Obložnost sálu byla sedmdesát postelí. Tyto byly opatřeny dle tehdejšího zvyku tzv. nebesy, aby měl pacient alespoň trochu soukromí. Byly zrušeny kolem roku 1845. Sál byl obsazen muži. Ženy v počtu sedmdesát pět byly ubytovány v druhém poschodí konventu nad sálem.  

Konvent byl postupem času rozšiřován a dobudováván do současné podoby. Do nemocnice byl zřízen nový vchod přímo z konventu, takže původní vchod z Vídeňské ulice byl zrušen a vstupní portál bohužel zbořen.

„Přechod z 18. do 19. věku byl velmi bouřlivý. Litice válečná hodila se Evropou, zvláště Rakouskem, a zastihla též Moravu. Napoleon vtáhl s vojskem do Brna a usadil se v budovách nynějšího zemského politického úřadu. Mužstvo jeho zcela naplnilo konvent, nešetřilo však jeho místností a nemírnilo se v požadavcích. Po bitvě u Slavkova 5. prosince kdejaký kout zaplněn raněnými.“

„Válka v r. 1866 zachovala se ke konventu milosrdněji. Mimo to, že vyživoval 26 důstojníků a 241 mužů rakouských a 42 důstojníků a 38 mužů pruských, nebyl krutěji postižen. Cholera, jež po válce následovala, uložila sice bratřím mnoho práce, ale zahnala rychle Prusy.“

Prostory nemocnice i konventu brzy přestaly kapacitně stačit, a tak se nemocnice rozšiřovala za konventem dále v ulici Polní.

„V tom byl klid přerušen výstřely v Sarajevě 28. června 1914. Po měsíce vypukla válka. ... Nemocnici a část chorobince hned zabral stát za vojenský lazaret, jenž v něm zůstal až do června 1920. Pochvalné uznání, jehož se dostalo konventu od generála Podhajského, svědčí, že správa se starala o vojáky pečlivě a že bratří ošetřovatelé plnili své povinnosti co nejsvědomitěji.“

„6. ledna 1929 byla na průčelí konventu odhalena pamětní deska učenci a národnímu buditeli, knězi Josefu Dobrovskému, jenž toho dne před sto lety zemřel ve světničce, jež jest za deskou.“

Další velké útrapy dolehly na konvent a nemocnici za druhé světové války, kdy nacisti zabrali nemocnici a bratry rozehnali.

Nemocnice v původním velkém sále fungovala nepřetržitě až do období komunistické nadvlády. Během komunismu sál sloužil už jen jako domov pro ženy a muže staršího věku a duševně a tělesně nemocné. Provoz domova důchodců musel být v roce 1986 přerušen z důvodů narušené statiky. V roce 1988 začala rozsáhlá rekonstrukce celého kláštera, která měla za cíl klášter přebudovat v nemocnici. Necitlivé a hlavně nesmyslné úpravy však značně poškodily prostor sálu a konventu. Naštěstí změna politické situace stavbu v roce 1990 zastavila.

Po navrácení konventu Milosrdným bratřím, kteří v něm mohli po celou dobu komunismu přebývat (což bylo možné jen tohoto konventu, šest dalších museli opustit), se v roce 1997 zrodila myšlenka obnovit původní prostou krásu sálu a upravit sál pro vytvoření reprezentativních prostor. Byly odstraněny všechny nevhodné úpravy, opraveny poškozené části výzdoby a zajištěna statika. Sál byl rozdělen na dvě části: koncertní část a foyer. Prostory pod sálem, původně využívané jako zázemí nemocnice, byly přeměněny ve vstupní halu.

Návrhem úprav se ujal významný brněnský architekt Aleš Burian, který citlivě skloubil historizující prvky s moderním designem. Vznikl tak ucelený komplex pozoruhodných prostor s jedinečnou atmosférou, které nyní slouží zejména ke kulturním akcím. Sál je hodnocen nejen pro svoji jednoduchou krásu a kouzlo jedinečnosti prostoru, ale hlavně pro svoji vynikající akustiku, která nemá v Brně konkurenci.

Sál byl veřejnosti slavnostně otevřen v roce 2006.

Na jeho opravě se finančně především podílela firma Českomoravský cement a město Brno.

 

 


 Použité texty z knihy Fr. Benedikta Bogara O.H., Milosrdní bratři (1934)

 

Průvodce sálemhistorie sáluJosef_Dobrovsky